Mýtičtí válečníci, tak zní název hry, od které jsme přestali očekávat jakékoli zázraky už při pohledu na ceníky amerických internetovým obchodů. Řekněte mi o hře, která stála deset dolarů a přitom byla po všech stránkách vydařená. Taková dosud nikdy nevyšla a když se podíváte na hodnocení, které si u nás vysloužili Mythical Warriors, pochopíte, že asi ještě pěkně dlouho nevyjde.

Proč to zakrývat, Mythical Warriors je prostě a jednoduše špatná hra. Hra, která by možná měla úspěch v roce 1996 a možná v konkurenci Warcraftu 2 také ne. Ale pěkně od začátku. Její příběh je tak prostý, jak jen může být. Představte si, že máme blíže neurčený fantasy svět, ve kterém se rozhořela válka mezi dvěma stranami. Královské klany Draco a Phoenix jednoho krásného dne zjistili, že už je v zemi místo jen pro jeden z nich. Počaly tedy zbrojit a podnikat nejrůznější vojenské akce za účelem zničení svého oponenta. Zkrátka a dobře nic, co bychom tu už (deseti)tisíckrát neměli.

První věcí, která vás na Mythical Warriors totálně zhnusí, je intro a následně veškeré filmečky, kterých v průběhu hry uvidíte požehnaně. To je bezesporu chvályhodná snaha, ostatně jde také o jeden z důvodů masové oblíbenosti série Command & Conquer od Westwoodu, ale to by musely být FMV sekvence zpracovány řádově o desítky tříd lépe. Představte si rozplizlou krajinku v nízkém rozlišení, kterou ještě někdo ztmavil a převedl do šestnácti, možná spíše jen osmi barev. To ještě není to nejhorší, neboť už po chvilce tudy s příšerným (ve smyslu technicky hodně nedokonalým) zvukovým efektem proletí drak, který připomíná spíše předčasně penzionovaného netopýra s akutním záchvatem boreliózy (tedy až na tu barvu). Úplně nejdementněji pak vypadají zástupci humanoidních ras: nevýrazné kontury obličeje, vypouklé oči, nafouklé tváře, toporné pohyby – zkrátka a dobře něco, co byste rozhodně nechtěli mít v širším příbuzenském kruhu.

Menu nám nabízí single player a multiplayer variantu, přičemž zatímco ta druhá nám nabídne klasickou síťovou hru po lokální síti či internetu, první disponuje větším počtem módů. Předně to jsou dvě kampaně celkem po deseti povinných a dvou bonusových misích pro každou stranu, dále několik přídavných map, abyste měli co hrát, až vám kampaň nepůjde nebo ji budete mít dohranou, a konečně věc, kterou bychom u takto levné hry nečekali - editor misí.

Začneme kampaněmi. Na první pohled připomenou hlavní herní mód kterékoli jiné RTS a ani na ten druhý se zase tolik neliší, byť jeden zajímavý nový prvek zde je. Tím prvkem je sbírání zkušenosti a zvyšování úrovně. Ne pro vaše jednotky nebo nějaké hlavní postavy, jako tomu bylo například ve Warlords Battlecry a bude ve Warcraftu III, ale přímo pro vás. Na počtu zkušenostních bodů pak podle tvůrců závisí, jaké jednotky, kouzla a budovy budete moci vyrábět. Výsledný efekt je ovšem stejný, jako když vám tvůrci jiných her čas od času v průběhu kampaně přihodí nějakou tu novou technologii.

Zbytek zůstává při starém, a to až trochu moc. V designu misí se nedočkáme ničeho výjimečného, v devíti z deseti povinných misí budete muset za různých výchozích podmínek vykutat všechny nepřátele z mapy, a to i včetně jejich dobytka, což je někdy docela nepříjemné, protože pokud vaše jednotky i na nějakou tu krávu narazí, samovolně na ni neútočí. Jedna jediná mise je pak eskortovací, což se snad nedá brát ani jako zpestření. Mise bonusové jsou trochu více „adventure“, na druhou stranu ani tady se nějakých převratných nápadů ve stavbě úrovní nedočkáme: vždycky tušíme, že se nepřátelé nacházejí v tomhle, tomhle a tomhle rohu, drak, kterému máme přinést kytičku, sedí určitě kde jinde než támhle... a brzy začne útočit nuda.

Proti ní se snažili tvůrci bránit velkým počtem jednotek. Jejich repertoár je opravdu slušný a nutno říci, že budovy typu obranných strážních věží tentokrát hrají druhé, ne-li třetí housle. Avšak ti, kdo stejně jako já čekali, že se v Mythical Warriors (soudě už podle názvu) objeví nějací ti bájeslovní hrdinové, kteří nebojácně povedou vaše šiky do boje, budou trpce zklamáni. Mythical Warriors jsou totiž "klasičtí" i v tomto směru. Najdeme v nich několik rekrutovacích budov: základní kemp, odkud nám polezou pěší jednotky, střelci a veledůležití mágové, stáje, kde najdeme šest typů jezdeckých jednotek, od nejslabší lehké jízdy až po obrněné rytíře a lučištníky, továrnu, kde se „schovává“ několik modernějších strojů (dokonce i létajících) a konečně tu nejmocnější, přivolávací portál, kudy do světa hry poplynou nejmocnější příšery jako golemové, zelení či červení draci (kteří kupodivu nelétají!) a jejich létající varianta. Celkem je jich třicet, když započítáme některé rozdílné jednotky obou stran. Bohužel je rozdíl většinou pouze v názvu a grafické podobě, protože funkce všech jednotek jsou značně omezené a na nějaké taktické využití si budete muset ve většině případů nechat zajít chuť. I tak můžeme považovat jejich vysoký počet alespoň za malé plus.

Je to smutné, ale přízvisku realtime strategie Mythical Warriors tak úplně neodpovídá. Což o to, realtime by ještě seděl, ale ta strategie citelně pokulhává z několika důvodů: boje se jen velmi obtížně vyhrávají pomocí menšího množství silných jednotek se speciálními schopnostmi, byť byste je využili sebelépe. Jak je tomu neblahým zvykem, pořádná horda průměrných parchantů spolehlivě převálcuje vše, co stojí v cestě. To, zda je jednotka letecká či nikoliv, nehraje taktéž skoro žádnou roli, protože prakticky na jakékoli místo na mapě je možné se dostat i suchou nohou. Sousloví terénní převýšení autoři nejspíše neznají, a tak by alespoň v této hře měli oproti Galileu Galileji pravdu středověcí inkvizitoři - nejenže se zde země netočí, ale dokonce připomíná ne zrovna vyspělou asijskou školačku.

Katastrofální je umělá inteligence jak počítače, tak i vašich jednotek, které zrovna neovládáte. Když proti vaší nepřemožitelné obranné hrázi pěti červených draků podpořených dvěma letouny pošle počítač rytíře, lučištníka a golema, kteří navíc dorazí vzhledem k rozdílným rychlostem chůze postupně, nechce se věřit vlastním očím, že je něco takového dnes ještě vůbec možné. Připomenout si Dunu 2 a její současníky mohli autoři přeci jen v jiných věcech... Brzy si zvyknete i na to, že bezprizorní jednotka stojí a kouká, kterak o pár čtverečků dál její kamarádka jen stěží odolává útoku dvojnásobné přesily, namísto aby jí šla trochu helfnout. Výjimkou není ani to, že vaši vesničané bezmocně postávají na vytěženém políčku a krčí rameny, namísto aby si iniciativně hledali další práci.

K tomu ještě přičtěte ovládání, které dává zapomenout na Age of Empires II, Cossacks: European Wars a jiné výtečně vyřešené hry. Už dlouho jsem nezažil omezený počet jednotek, které můžete označit do jedné skupiny. Už jsem si zvykl, že jednotky v téměř žádné hře neudrží výchozí formaci, ale detaily, jako že jednotky označíte jako skupinu 1 a následně má klávesa 1 jiný efekt, nežli označení dané skupiny, a vy ji musíte stisknout s Controlem, mě dokáží pořádně vyvést z míry. Vychvalování na internetových stránkách hry mě už pak donutí jen pozdvihnout koutky v nevěřícném úsměvu.

Na stejné adrese narazíme i na výkřiky typu "Great Graphics, Animations, Sound Effects, Music and Much, Much More"! To je už něco, co hraničí s trestným činem podvodu na zákaznících, protože horší grafiku jsem neviděl od blahých dob posledních letních prázdnin a ruské vykopávky jménem Swarog. Rozptyl rozlišení od 640x480 po 1024x768 by byl vcelku únosný, kdyby se ovšem hra v těch vyšších dala hrát: to by ovšem velikosti lišt nesměly být pevně dány v obrazových bodech a jednotky se nesměly zmenšit na velikost obzvláště titěrných zahradních trpaslíčků. Ani 640x480 není zrovna ideální – jak po stránce technické, tak i po stránce ovládání, neboť z terénu taktéž mnoho nevidíte. Modely jednotek jsou na druhou stranu vcelku únosné, byť animačních fází by rozhodně mohlo být i více, a tak malinko překryjí naprosto příšerný a detaily rozhodně ve velké míře postrádající herní plán. Zvuky a hudba jsou oproti tomu jen na mírně podprůměrné úrovni, což v kontextu hry znamená, že vynikají jako jeden z mála ne úplně nepovedených prvků.

Recenze se nám chýlí ke konci a ti, kdo ji poctivě četli od začátku až sem, už určitě tuší, že tón proslulého závěrečného odstavce nebude zrovna nejveselejší. „Klasická“ realtime strategie Mythical Warriors totiž propadá téměř ve všem: v herním designu, technickém zpracování i hratelnosti. Jediné, co by ji snad mohlo v očích méně majetných hráčů zachránit, je její cena. Avšak mnohem více se vyplatí si za stejné peníze koupit budgetovou edici některého ze starších hitů. Tenhle pokus zkrátka a dobře pánům a dámám ze studia Outerbound nevyšel a bude jedině dobře, když už nás podobnými zhovadilostmi nebudou příště vůbec obtěžovat.

Mythical Warriors

Výrobce: Outerbound Vydavatel: Galaxy Software Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto Oficiální homepage: Mythical Warriors

Minimální konfigurace: procesor 233 Mhz, 32 MB RAM Doporučená konfigurace: procesor 300 Mhz, 64 MB RAM 3D karty: ne Multiplayer: ano

Verdikt: Po všech stránkách podprůměrná, až vyloženě nepovedená realtimová strategie. Raději zvolte jednu z těch desítek povedenějších, které se v současné době nacházejí na trhu. Cena tenhle propadák nemůže zachránit.

Hodnocení 30%

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí